Láska je volba...

Co je to láska? A co je opravdová láska? Takový jeden abstraktní pojem, který hýbe světem nebo něco hmatatelného?

Vždycky jsem si myslela, že znám lásku. Věděla jsem přece, jaké je to být zamilovaná, byla jsem šťastná, když jsem s tím člověkem mohla být a on mě objal. Říkala jsem si: "Jo, to je láska." Teď si ale uvědomuji, že to bylo nic, proti tomu, co mohu prožívat teď. Že to byl strašně sobecký typ lásky, kde šlo hlavně o to, abych já byla spokojená a když se nedařilo, šlo to všechno do kytek s tím, že se nechci trápit a chyba je na tom druhém. Teď se té mé naivitě směji...

Před třemi lety se mi dostalo nabídky zakusit jiného druhu lásky - té bezpodmínečné Boží lásky agapé, která odpouští, přijímá a nekončí. Která je tady pro všechny, ať jsou jakýkoli. A ta mi od té doby stále vyráží dech a ohromuje mě. Je to něco, čeho nejsme jako lidé zcela schopni. Ani nejsme schopni ji úplně pochopit. Ale četla jsem někde pěkný příběh, který to pěkně přibližuje. Představte si sebe sama jako špinavé, zabahněné dítě s nudlí u nosu, které zrovna něco provedlo. Bojíte se jít za rodiči, protože víte, co jste provedli a jak vypadáte. Ale přesto vejdete. A váš rodič vás vezme na klín a řekne vám, jak vás miluje. A vy si najednou připadáte naprosto úžasně a jste šťastní. A tak si připadám já, když se vydám za svým Tátou Bohem. Najednou víte, jakou máte hodnotu a kým jste. To je ta nejopravdovější a nejsilnější láska.

A vedle toho stojí ta láska partnerská. Mezi dvěma lidmi. Tu teď taky znám. A je to něco úplně jiného, než co jsem znala z dřívějších dob. Už to bude rok, co jsme se s mým milým rozhodli vstoupit do vztahu. Do vztahu, který, pokud se to neukáže jako špatná cesta, povede do manželství. A to na celý zbytek života. Do vztahu, kde sex počká a panují určité hranice. Lidi se na to sice dívají různě, ale my si za tím stojíme a víme, proč to děláme. Navíc, proč bychom se měli nechat vláčet proudem a trendy. Buďme trochu originální :) A tato láska mi dává poznat, že není automatická, že je to skutečně volba, kdy se rozhodněte, že toho druhého chcete milovat. Se vším všudy. Postupně poznáváte různé zlozvyky a nedokonalosti (protože žádný člověk není dokonalý), ale i přesto s ním chcete být. Jsem zvědavá na to, co budu říkat za pár let, až se budeme vídat každý den, řešit všední problémy a bojovat se stereotypy, ale pevně věřím, že ta láska tam stále bude, protože jsme se pro ni opravdu rozhodli. A protože do toho jdeme s Ježíšem, tak to slibuje trojitý provázek, který se těžko přetrhne (Kazatel 3,12). Tak snad jej dobře spleteme :)