Ach ty uzívané dny...

Jsou to ty dny, kdy byste po probuzení nejradši zůstali v posteli a nechce se vám vystrčit nohy ven do toho studeného pokoje a ještě studenějšího venku, kde musíte za chvíli vyrazit. S pokračujícím podzimem a blížícím se koncem semestru, termínů na bakalářku a státnice, začalo těchto dnů nějak rychle přibývat. Stres a únava se najednou nabalí, padnou na vás jako nějaký balvan a vy jste z ničeho nic úplně jinou osobou. Ach jo...

Poslední týden jsem si toho užila až až. A to je většina nejvíc stresujících věcí ještě daleko. Jeden den má člověk pocit, že může štěstím létat, druhý den by se nejraději skrčil někde do kouta, založil si ruce a zakaboněně se koukal na svět. A zrovna do těchto dnů přijde vždycky několik dalších úkolů, problémů a nedorozumění. Co budeme na bytě dělat, až bude celý náš pokoj státnicovat, to si ani nedokážu představit. Jestli se vzájemně nepozabíjíme, tak to bude fajn :)

Paradoxně právě v těch dnech, plných černých myšlenek, mám největší chuť něco dělat. A tak jsem si včera koupila pastelky a konečně si barevně upravila diář na příští rok. A opravila neodtékající odtok umyvadla. A naučila se ovládat termostat. Co na tom, že mi zbývá ještě přečíst do školy Brechta a jednu studii, napsat recenzi a konečně vymyslet hry na víkendovku. Hlavně, že si umyvadlo přestalo hrát na to, že je vana. A příště musím zkusit domluvit i tomu sprchovému koutu.

Takže i tyto uzívané dny mají něco do sebe. Ale pěkně otravují život. Takže pro příště si radši nakoupím pár tabulek čokolády, kávu a nějaké to kilo ovoce a snad to přežijeme, já i mí blízcí, bez újmy.